Mikuláš Schneider-Trnavský

Mikuláš Schneider-Trnavský (24. května 1881, Trnava – 28. května 1958, Bratislava) byl slovenský hudební skladatel, dirigent a hudební pedagog. Byl to významný autor tzv. "umělé slovenské písně", mnohé z jeho písní během let zlidověly. V roce 1937 sestavil Jednotný katolický zpěvník, který neměl ve své době a dodnes nemá ve střední Evropě obdoby. Je považován za představitele starší školy slovenských skladatelů (jako např.: J. L. Bella, V. Figuš-Bystrý, A. Moyzes). Zasloužil se o založení Hudební a dramatické akademie v Bratislavě.'' ''Byl spolužákem významného skladatele Zoltána Kodálye, se kterým se setkal již na arcibiskupském gymnáziu v Trnavě a poté na studiích v Budapešti. V roce 1908 doprovázel českého zpěváka B. Umirova na jeho turné po Evropě (Berlín, Paříž), kde také uvedl své slovenské písně, které měly velký úspěch. Měl velký smysl pro humor, přispíval také do humoristického časopisu ''Kocúr. ''Napsal vzpomínkovou knihu-autobiografii ''Úsmevy a slzy'' ''(spomienky trnavského skladateľa)''. Přízviskem ''"Trnavský"'' ho ''"pokřtil"'' slovenský básník S. Hurban-Vajanský, který v srpnu 1904 na martinských slavnostech přistoupil ke Schneiderovi s pohárem vína a se slovy, že ten, kdo dal jeho slovům takový pěkný výraz v hudbě, ať nechodí po světě s "holým" německým jménem, že si dovolí být jeho druhým kmotrem a dává mu jméno "Trnavský". Pak vzal ono víno, pronesl: "Ego te baptiso et fiat nomen tuum Trnavský", polil mu něžně hlavu a znovu ho políbil. Od té doby používá obě dvě jména: Schneider-Trnavský. Získáno z Wikipedie